Co dělat v případě nouze? A jak se rozhodnout v momentě, kdy buďto máte před sebou osud nezaměstnaného anebo osud mrtvého?
To že Clint Eastwood patří mezi perlu amerického filmu, všichni víme. To co předvedl se snímkem Americký Sniper, z roku 2014, je poznat, kdo je na poli Hollywoodu opravdovým pánem. Ovšem svým novým filmem Sully: Zázrak na řece Hudson dokázal, že je ještě o něco lepší, než jsme si mysleli. Eastwood totiž patří mezi opravdovou elitu lidí, co dokáže z hovna utvořit skvělý a napínavý příběh.
Film se motá okolo skutečných událostí ohledně Chesleyho Sullenbergera. Amerického pilota, který má za sebou už nějaký ten pátek odsloužené praxe. Při jednom zcela klasickém komerčním letu se ovšem hned po startu něco pokazí. Do obou motorů totiž nalétává hejno hus. Motory se tak odstaví a Sully je v důsledku okolností nucen přistát na vodní hladině řeky Hudson, což se mu podaří bez ztrát na životech – Nebojte se, toto není spoiler. O této okolnosti jste vedeni hned už od začátku filmu. Celý snímek se totiž motá okolo soudního procesu se Sullenbergerem, který nastává hned po „nemožném“ přistání.
Eastwood totiž patří mezi opravdovou elitu lidí, co dokáže z hovna utvořit skvělý a napínavý příběh.
Ano, stavba příběhu je to vskutku neobvyklá. Vše se totiž děje po tomto zázraku a k samotnému přistání vás to dostává pouze přes flashbacky. Dostáváme se tedy přes konflikty technické, mediální i justiční. Měl vůbec kapitán letadla právo přistát na vodní hladině? Neměl by možnost stihnout to na jakékoliv z jiných letišť? Neohrozil tak celou posádku? Takové otázky a ještě spoustu dalších nám film pokládá.
Tady tohoto tématu se Eastwood chopil vskutku úžasně. Může za to skvělá gradace příběhu, která je tedy ukončena naprosto brilantně pokaženým střihem, který nás přendává z filmu na závěrečné titulky. Zároveň za to můžou skvělé zvuky, při nichž máte pocit, jako byste byli přímo v letadle a jako byste s ním i padali.
Co se týče snímání, tak jako každá Eastwoodovina se jedná o vizuální zážitek. Opět kvalitní kamera nic nepokazila a vy si tak můžete plně vychutnávat toto dílo.
Abych se tedy přesunul ještě k záporným částem této věci, rozhodně nesmím opomenout někdy hluchá místa, která vás nudí a má to prostě takový ten hodně pomaloučký rozjezd, který vás dost ubíjí. A samozřejmě, nesmíme opomíjet na klasické Eastwoodovské vlastenectví a jeho ukojenosti nad Amerikou. Hlavně nad jejími bezpečnostními složkami. Není to nic zlého, ale je to hodně velký rušivý element, který zdržuje od pozornosti nad filmem.
Abych vše ke konci dobrého i zlého shrnul – Příběh je na tom dobře, až na pár hluchých míst a blbého závěru. Vážné dialogy střídají ty občasné vtipné, což je rozhodně plus. Snímání je skvělé a zvuky (asi to nejpodstatnější) jsou opravdu na výborné úrovni. Pokud tedy opět nevíte na co do kina, tak vám dávám další jednoznačné doporučení!
