Kritik zabloudil na Zlín Film Festival 2017 - 2. den

29. 05. 2017 1:21:04
Zlín – Jsem člověk, který má orientační nesmysl. To znamená, že se většinou ztratím. Kdekoliv a kdykoliv. V tento den to bylo horší. Hledal jsem internet. Tohle jsou dojmy z 27.5.2017.

Rád se procházím parkem. Bývá to takový uklidňovací rituál. Spousta zeleně, lidí tak akorát,... A pak bývají doby, kdy je Zlín Film Festival a nejen, že je všude spousta lidí, ale taktéž park u autobusového nádraží je pln dětských kýčovitých atrakcí. Jmenovitě skákacího hradu nebo takové těch ,,cool" plastových koulí, do kterých si vlezete a jste nadnášení na vodě. A všude je Ríša. Onen Ríša. Nevím, zda Ríšu znáte. Momentálně je to údajně jedna z nejoblíbenějších postaviček pro děti. Je to klokan, který je marketingovým maskotem prodejního řetězce Enapo (ano, děti mají za svého oblíbence obyčejnou reklamní atrapu). Jelikož jedním z hlavních partnerů zlínského festivalu je právě Enapo, tak je tenhle pošuk všude kolem vás.

Ale třeba Náměstí míru je vcelku pěkným místem. Lidí je taky hodně, ale nikde tam neskáče zdegenerovaný klokan (když pomineme jeho plastovou podobu nafouknutou héliem). 27. května tam měl svou autogramiádu kupříkladu Roman Zach. Jeden z těch lepších českých herců. I jeden z finalistů předchozí Star Dance, ale nevyhrál. Tenkrát si cenu převzal Piškula se svou partnerkou.

Vraťme se ale na začátek celého příběhu 2. dne na festivalu – ráno jsem se probudil na internátu, který mi dovolil přespat z pátku na sobotu. Očekával jsem, že pojede WiFi. Internet. Abych si mohl ráno vychutnat svůj džus a spokojeně psát článek na blog. Zjistil jsem jednu hrůzostrašnou věc. Internet na intru v soboty nejede. Takže mé dopoledne jsem strávil snídaní, civěním do zdi a čtením Barvy kouzel od Terryho Pratchetta. A ještě jsem dospával.

Pak bylo půl druhé a mohl jsem si sbalit věci a už jsem si to mířil ke knihovně v 15. budově Svitu. Víte co, potřeboval jsem internet na publikování svých věcí. Jenže měli zavřeno. JE JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH AKCÍ V TOMHLE MĚSTĚ A VE 13 HODIN V SOBOTU MAJÍ ZAVŘENO! Byl jsem značně rozčarovaný. Ovšemže mě napadlo další místo a to fast-food. Levná pizzerie Poe Poe. Měli otevřeno. Naštěstí. A tak jsem další dvě hodiny strávil jedením pizzy a psaním článku na blog.

A pak mi už cinkla upomínka na mobil – čekal mě první film dne. Přízrak z jezera. Jednou z věcí, kterou byste se jako rádoby filmový kritici měli naučit, je otevírání se světovým produkcím. Nejen americké nebo českým. Stejně to platí o vnímání černobílého filmu jako o kouzlu a nejinak tomu platí u nedělání si srandy ze simultánního překladu. Přízrak z jezera byl japonskou produkcí, byl teda barevný, ale byl simultánně překládaný.

Možná nevíte, co je simultánní překlad. Jedná se hlavně o trend minulého století a možná i dnešních dokumentů. Filmem běží původní znění a překladatel mezitím mluví stejný text v češtině. U Přízraku z jezera to tedy fungovalo tak, že běželo původní znění (což byla japonština) s anglickými titulky a do toho mluvil český překladatel. Zkrátka ideální kombinace.

Každopádně, Přízrak z jezera nebyl ani tak dobrý po příběhové stránce, nýbrž snímek disponoval pěknými obrázky. Film byl o dětství jednoho fotografa, a tak se nedá divit vypiplanému vizuálu. Herecké výkony a prapodivně předvídatelný příběh celé dílo bohužel boří. Škoda.

Následně na mě čekalo pásmo studentských dokumentárních filmů. Jelikož dokument patří mezi mé oblíbené filmové žánry (mezi snímky tohoto typu je Michael Moore má úplná modla). Hodně počinů bylo dost silných. Unknown Warrior byl o vojákovi, který bojoval za SSSR. Vyprávěl o válce a o různých momentech. Pro mne, jako pacifistu, to byl moment dost mrazící. Dále třeba dokumentování ženy, která ztratila své dítě, ještě když nebylo ani narozené. Pak byly i tragikomické věci, jako třeba popis práce spalovače mrtvol.

A čekal mě konec dne. Byl večer. Ačkoliv jsem byl opět nasycen dost filmovými počiny, tak i přesto jsme s kamarádem neměli dost a podívali se ještě na jeden snímek. Okomentoval to slovy: „Měl by sis doplnit znalosti“. Zhlédli jsme tak Whiplash z pohodlí kamarádova domova. Film z roku 2014 o mladém nadějném bubeníkovi a jeho přísném učiteli. Film mě strašně ohromil. Přes mé osobní zkušenosti s něčím podobným, jsem byl taktéž schopen se do hlavního protagonisty vcítit. Byl jsem tedy za tohle „doučení“ více než rád a říkal si, jak jsem bez tohohle mohl žít.

A tohle bylo dost z druhého dne Zlín Film Festivalu. Pravda, možná značně nudnější, než mé páteční bloudění, ale taktéž velmi záživné a suprově prožité.

Předchozí epizoda zde.

Průběžné hodnocení filmů na mém ČSFD profilu zde.

PUBLICISTICKÝ SERIÁL BYL ZASTAVEN KVŮLI MALÉ ČTENOSTI

Autor: Michal Schmidt | pondělí 29.5.2017 1:21 | karma článku: 6.01 | přečteno: 225x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kolačkovský

Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů

V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.

17.3.2024 v 15:51 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 264 | Diskuse

Pavel Král

Svoboda

„Každý dělal, co uznal za správné.“ Není právě tohle svoboda? Netouží právě po tomto lidé? Aby je nic a nikdo neomezoval. A tak aby si konečně mohli dělat jen to, co sami chtějí!

17.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 114 | Diskuse

Kamila Steinová

Rozhovor s Miroslavem Hlaučem

V minulém článku jsem vám představila debutový román Letnice od Miroslava Hlauča. Dnes u Letnic stále zůstaneme, ale trochu jinak. Přináším vám s panem Hlaučem rozhovor.

17.3.2024 v 12:45 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 80 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

16.3.2024 v 21:34 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

16.3.2024 v 16:46 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 635

Jsem takový obyčejný student filmu, z takového obyčejného města a se zcela obyčejnými názory. A toto je takový obyčejný blog.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...