Kritik zabloudil na Zlín Film Festival 2017 - 2. den

Zlín – Jsem člověk, který má orientační nesmysl. To znamená, že se většinou ztratím. Kdekoliv a kdykoliv. V tento den to bylo horší. Hledal jsem internet. Tohle jsou dojmy z 27.5.2017.

Rád se procházím parkem. Bývá to takový uklidňovací rituál. Spousta zeleně, lidí tak akorát,… A pak bývají doby, kdy je Zlín Film Festival a nejen, že je všude spousta lidí, ale taktéž park u autobusového nádraží je pln dětských kýčovitých atrakcí. Jmenovitě skákacího hradu nebo takové těch ,,cool" plastových koulí, do kterých si vlezete a jste nadnášení na vodě. A všude je Ríša. Onen Ríša. Nevím, zda Ríšu znáte. Momentálně je to údajně jedna z nejoblíbenějších postaviček pro děti. Je to klokan, který je marketingovým maskotem prodejního řetězce Enapo (ano, děti mají za svého oblíbence obyčejnou reklamní atrapu). Jelikož jedním z hlavních partnerů zlínského festivalu je právě Enapo, tak je tenhle pošuk všude kolem vás.

Ale třeba Náměstí míru je vcelku pěkným místem. Lidí je taky hodně, ale nikde tam neskáče zdegenerovaný klokan (když pomineme jeho plastovou podobu nafouknutou héliem). 27. května tam měl svou autogramiádu kupříkladu Roman Zach. Jeden z těch lepších českých herců. I jeden z finalistů předchozí Star Dance, ale nevyhrál. Tenkrát si cenu převzal Piškula se svou partnerkou.

Vraťme se ale na začátek celého příběhu 2. dne na festivalu – ráno jsem se probudil na internátu, který mi dovolil přespat z pátku na sobotu. Očekával jsem, že pojede WiFi. Internet. Abych si mohl ráno vychutnat svůj džus a spokojeně psát článek na blog. Zjistil jsem jednu hrůzostrašnou věc. Internet na intru v soboty nejede. Takže mé dopoledne jsem strávil snídaní, civěním do zdi a čtením Barvy kouzel od Terryho Pratchetta. A ještě jsem dospával.

Pak bylo půl druhé a mohl jsem si sbalit věci a už jsem si to mířil ke knihovně v 15. budově Svitu. Víte co, potřeboval jsem internet na publikování svých věcí. Jenže měli zavřeno. JE JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH AKCÍ V TOMHLE MĚSTĚ A VE 13 HODIN V SOBOTU MAJÍ ZAVŘENO! Byl jsem značně rozčarovaný. Ovšemže mě napadlo další místo a to fast-food. Levná pizzerie Poe Poe. Měli otevřeno. Naštěstí. A tak jsem další dvě hodiny strávil jedením pizzy a psaním článku na blog.

A pak mi už cinkla upomínka na mobil – čekal mě první film dne. Přízrak z jezera. Jednou z věcí, kterou byste se jako rádoby filmový kritici měli naučit, je otevírání se světovým produkcím. Nejen americké nebo českým. Stejně to platí o vnímání černobílého filmu jako o kouzlu a nejinak tomu platí u nedělání si srandy ze simultánního překladu. Přízrak z jezera byl japonskou produkcí, byl teda barevný, ale byl simultánně překládaný.

Možná nevíte, co je simultánní překlad. Jedná se hlavně o trend minulého století a možná i dnešních dokumentů. Filmem běží původní znění a překladatel mezitím mluví stejný text v češtině. U Přízraku z jezera to tedy fungovalo tak, že běželo původní znění (což byla japonština) s anglickými titulky a do toho mluvil český překladatel. Zkrátka ideální kombinace.

Každopádně, Přízrak z jezera nebyl ani tak dobrý po příběhové stránce, nýbrž snímek disponoval pěknými obrázky. Film byl o dětství jednoho fotografa, a tak se nedá divit vypiplanému vizuálu. Herecké výkony a prapodivně předvídatelný příběh celé dílo bohužel boří. Škoda.

Následně na mě čekalo pásmo studentských dokumentárních filmů. Jelikož dokument patří mezi mé oblíbené filmové žánry (mezi snímky tohoto typu je Michael Moore má úplná modla). Hodně počinů bylo dost silných. Unknown Warrior byl o vojákovi, který bojoval za SSSR. Vyprávěl o válce a o různých momentech. Pro mne, jako pacifistu, to byl moment dost mrazící. Dále třeba dokumentování ženy, která ztratila své dítě, ještě když nebylo ani narozené. Pak byly i tragikomické věci, jako třeba popis práce spalovače mrtvol.

A čekal mě konec dne. Byl večer. Ačkoliv jsem byl opět nasycen dost filmovými počiny, tak i přesto jsme s kamarádem neměli dost a podívali se ještě na jeden snímek. Okomentoval to slovy: „Měl by sis doplnit znalosti“. Zhlédli jsme tak Whiplash z pohodlí kamarádova domova. Film z roku 2014 o mladém nadějném bubeníkovi a jeho přísném učiteli. Film mě strašně ohromil. Přes mé osobní zkušenosti s něčím podobným, jsem byl taktéž schopen se do hlavního protagonisty vcítit. Byl jsem tedy za tohle „doučení“ více než rád a říkal si, jak jsem bez tohohle mohl žít.

A tohle bylo dost z druhého dne Zlín Film Festivalu. Pravda, možná značně nudnější, než mé páteční bloudění, ale taktéž velmi záživné a suprově prožité.

Předchozí epizoda zde.

Průběžné hodnocení filmů na mém ČSFD profilu zde.

PUBLICISTICKÝ SERIÁL BYL ZASTAVEN KVŮLI MALÉ ČTENOSTI