Kritik zabloudil na Zlín Film Festival 2017 - 1. den

Zlín - Jako minulý rok, tak i nyní jsem na Zlínském filmovém festivalu. Je to však s jedním rozdílem. Budu svými texty o festivalu zaplňovat tento zcela normální blog (aby jen tak nezel prázdnotou). Přináším vám dojmy z 26.5.2017.

Znáte to, pomalu vám končí praxe v novinách a už se začnete obávat, jak budete mít až moc volného času (vcelku naivní představa, jestliže jste studenti filmu). A jak ho zaplnit jinak, než dalším psaním o nějakém filmovém festivalu, který je ve vašem studijním městě. Sehnat akreditaci není tak těžké, když mimoto všechno píšete do televizního pořadu, takže seberete kartu s modrým „press“ pruhem a můžete vyrazit na průzkum. Zde tak přináším začátek svého reportážního seriálu.

Člověk si kráčí po zlínských uličkách a už to cítí ve vzduchu. A hlavně to vidí. A co je ono „to“? Ono pomyslné „to“ je totiž atmosféra. Atmosféra filmového festivalu, jehož 57. ročník byl oficiálně zahájen 26. května 2017. Hromada lidí cpoucí se přes ulice „dědiny s trolejbusem“, hlavní náměstí plno různých stánků, pojízdných kaváren, nejinak tomu je i v celém parku, kde navíc panuje obrovské pódium. Ano, Zlín Film Festival je v plném proudu.

Ačkoliv z předchozího odstavce mohlo vyznít má poněkud zděšená reakce nebo přílišná kritika, tak opak je pravdou. Po minulé dobré zkušenosti s festivalem jsem se na další ročník nemohl dočkat. Baťovým městem totiž vždy vládne taková specifická atmosféra. Abychom si to upřesnili – Zlín je studijní město. Téměř vysokoškolské, ale velkou část neoficiálních obyvatel tvoří i okupanti středoškolských internátů (mezi které se taky počítám). Přes víkendy a prázdniny tedy nenarazíte na téměř jediného člověka. ZFF toto převrací a lidí je zde až moc. Povětšinou ale značně přátelských lidí. Nejenže ze svých „skrýší“ vycházejí místní obyvatelé, ale přijíždí i dost cizinců. Autorů filmů, novinářů, či náhodných zbloudilých duší. A všichni s jediným zájmem – film. Když pomineme místní mládež (mou generaci), jejichž opilé schránky válející se na chodníku musíte pomalu odkutálet na jinou stranu, abyste mohli projít.

První film festivalu – to bývá něco magického. Něco, co vám trošku předpoví, zda vás bude momentální plejáda snímků vůbec bavit. A budiž. První mnou zhlédnutý film na ZFF byla Vláčilova Holubice. Poetický snímek vypracující o zbloudilém poštovním holoubkovi. Zde jsem trošku narazil. Od Vláčila jsem viděl pouze Markétu Lazarovou. Taktéž velmi náročný film, který se mi ale na rozdíl od Holubice strašně líbil. U tohohle ptáka, který má většinou potřebu značného vyprazdňování se, jsem byl pln jakýchsi pohnutek. U Lazarové jsem se bavil ostošest. Bylo to velmi složité, ale taky velmi inteligentní. U Holubice jsem neustále klimbal očima a modlil se za blízký konec. Tento snímek měl strašně jednoduchý příběh, a tak se nabízelo pouhopouhé jednoduché a možná i trochu svižnější provedení. Hodně tvůrců se takovýmto způsobem daří navázat na filozofickou notu. František Vláčil mezi ně nepatří.

A jak jsem říkal, první film festivalu je něco, co by vám mělo lehce naznačit, v jakém duchu se budete po celý festival bavit. Co vám předurčí, zda jste si vybrali dobře nebo špatně. Je pravda, že dalšího snímku co následoval, Podle pravidel, jsem se lehce obával. Nebylo však důvodu. Toto teenage-drama odsýpá jako hodinky a vy se nestíháte nudit. Dobře napsané postavy, podmanivé kresby hlavní hrdinky a hodně do noty hrající hudba, je zkrátka dobrou kombinací na úspěch. Snímek si zřejmě mé sympatie vysluhuje taktéž kvůli mému zalíbení se ve filmech tohoto typu. A když se jedná o věc dobře natočenou, to už jen chrochtám blahem. Opravdu, Podle pravidel není nijak vlezlý, ale taky není příliš depresivní. Jedná se o dobře namíchaný koktejl, který vám bude více než chutnat.

A to je vlastně všechno z 1. dne. Mohu vám ještě rozepisovat podrobnosti o mém pokusu najít internet, avšak to by bylo na dlouho. Koneckonců jsem ho našel, a tak mohu publikovat první díl mého příběhu ze Zlín Film Festivalu. Je to dobrodružství jako každé jiné. Jen tohle je teprve začátek.

Následující epizoda zde.

Průběžné hodnocení filmů na mém ČSFD profilu zde.